Příběh zámeckého obrazu

Na zámek se nedávno vrátil restaurovaný obraz z původní zámecké sbírky namalovaný roku 1858 malířem Tadeášem Millianem (* 1794, Polná † 1875, Vysoká, okres Malacky) Nyní se podařilo rozkrýt místo, které je na obraze zachyceno a obrazu dát zajímavý příběh.

Tadeáš Milllian byl malíř krajin, publicista a amatérský speleolog. Jeho rodiče i prarodiče byli ševci v Polné. Ve svých dvaceti letech byl Tadeáš ustanoven kancelistou Krajského úřadu přerovského kraje se sídlem v Hranicích.

Tadeáš se spolu s manželkou a dětmi přestěhoval do jednoho z domů na hranickém náměstí, kde bydlel až do roku 1870. Po smrti jeho ženy dům prodal a jeho další osud není úplně znám. Předpokládá se, že se přestěhoval k bratrovi do Vysokej pri Morave v okrese Malacky, kde údajně i zemřel. Věnoval se nejprve figurální kresbě a později se začal zaměřovat na malbu krajin. Motivy svých obrazů nacházel především v okolí Hranic, Bečvy, Štramberka a Rožnova pod Radhoštěm.  V polovině 40. let 19. století byl odborníky považován za skvělého malíře moravské přírody, když v brněnských časopisech Moravia a Sonntagblätter bylo oceněno jeho pět krajinomaleb.

Ve sbírkách Moravské galerie v Brně se nachází Millianova skica obrazu, kresba tužkou z 23. června 1858, označená jako „Dolní Bečva“. Jedná se o pojmenování pro Rožnovskou Bečvu, menší ze dvou přítoků řeky Bečvy, protékající obcemi Horní, Prostřední a Dolní Bečva a Rožnovem pod Radhoštěm.

Díváme se na Horní most přes Bečvu v Rožnově pod Radhoštěm, stržený krátce před tím roku 1854 velkou povodní. Rožnov začal od roku 1796 sloužit jako lokalita vhodná k léčbě nemocí dýchacích cest. Skutečný lázeňský ústav zde byl však založen roku 1820 ředitelem panství Josefem Drobníkem (*1782, † 1859, Brno), který se zasloužil o rozvoj lázní, které vedle příznivých klimatických podmínek, byly známy produkty, vyráběnými z ovčího mléka na horských salaších – žinčicí neboli syrovátkou a lázně tak byly vnímány jako žinčičné či syrovátkové lázně (německy Molkenkurort).

V pozadí vidíme Karlův kopec (také Petřekova stráň 480 m n.m.), vypínající se nad Rožnovem pod Radhoštěm a také část bývalé městské promenády nazvané "Karlova alej" vedoucí z městečka podél dnešní Mlýnské doliny. Zatímco rozvoj lázní, budování pohodlí pro jeho návštěvníky a parkových úprav je spojeno se jménem ředitele Drobníka, první propagační publikace o lázních pochází z pera autora našeho obrazu Tadeáše Milliana, který působil jako krajský úředník v blízkých Hranicích na Moravě. Jeho německy psaná publikace "Der Molkenkurort Rožnau in der mährischen Wallachei mit seinen Umgebungen“, vydaná v Hranicích roku 1853, která měla přispět k rozvoji lázní, je doplněna také litografiemi Ludwiga Czerneho (*1821 Vídeň, † 1889 Vídeň) podle kreseb Tadeáše Milliana s pohledem na Rožnov, kde u vyobrazení s popisem "Na cestě na Dolní Bečvu" jasně rozpoznáme Horní most i charakteristický tvar Petřekovy stráně (Karlova kopce).

Millian v sobě nezapřel zaníceného malíře, krajináře a jeho kniha kromě mnoha faktografických údajů v nejvyšší možné míře naplňuje model romantického cestopisného líčení. Vydejme se krátce spolu s ním na místo zachycené na jeho obraze z Rožnova:

„Když člověk projde lužní loukou, provoněnou oživujícím dechem rostlinné hojnosti, nabízí se jako příjemná změna pro zpáteční cestu s ní související ‚Karlovy aleje‘ na hrázi mlýnského náhonu. Je to stezka zvláštního půvabu, hustě zastíněná rozmanitými keři a stromy; po celé její délce po straně protéká nejčistší pstruhový potok, který upovídaně bublající doprovází kolemjdoucí tam i zpět.“

Pojmenování kopce a aleje má svůj původ v návštěvě arcivévody Františka Karla (*1802, Vídeň † 1878 Vídeň), otce budoucího císaře Františka Josefa I., v Rožnově 3. října 1845, kde v aleji na památku tohoto dne byl postaven monument. Na své cestě z Frenštátu pod Radhoštěm byl na hranicích panství Valašské Meziříčí, kde se nacházela triumfální brána, očekáván vrchním ředitelem panství Josefem Drobníkem. Na cestě z Rožnova do Valašského Meziříčí byl arcivévoda na všech místech uctivě pozdravován duchovenstvem, školní mládeží a obyvateli obcí, kteří stáli postaveni ve špalírech podél cesty. Ve Valašském Meziříčí přenocoval v zámku hraběte Kinského, na náměstí nastoupila jako čestná stráž kompanie pěšího pluku Schmerling, a to z batalionu, který byl posádkou v Novém Jičíně, a během oběda hrála městská hudba. Večer bylo slavnostně vyzdobené město osvětleno.

Následujícího dne 4. října si arcivévoda prohlédl vrchnostenský dvůr u Valašského Meziříčí, který byl vybudován podle vzorných pravidel hospodářství a vyrazil směrem na Nový Jičín. Na hranici panství Valašské Meziříčí a potom na hranici mezi panstvími Starý Jičín a Nový Jičín byly postaveny další čestné brány, při nichž nejjasnějšího prince uctivě pozdravovali vrchnostenští úředníci, duchovenstvo, školní mládež a obyvatele obcí. Následoval průjezd Kunínem. Zde vyrostla velmi důmyslná a krásná čestná brána, sestavená z polního a zemědělského nářadí, ze všech druhů obilí, zeleniny a ovoce. Jeho císařská a královská Výsost byla uvítána majitelem panství, duchovenstvem a úředníky. Podoba triumfálního oblouku byla pak zaznamenána na kresbě novojičínského malíře Gustava Seiberta (*1819, Nový Jičín † 1858 Brno) a majitel panství Bedřich Emil Schindler z Kunewaldu (*1809, Kunín † 1867 Kunín) si nechal na památku události vytvořit také litografii, doprovázenou popisem slavobrány. Zajímavá souvislost se vznikem kunínského Millianova obrazu…

Josef Drobník byl významným národohospodářem, uznávaným především v chovu ovcí, který před svým příchodem na Valaško působil jako důchodní na panství barona Viléma Františka Podstatzkého-Thonserna (*1781, Litenčice † 1833, Brno) v Litenčicích. Tato oblast byla známá svým zaměřením na pokrokový chov ovcí.  Ředitel Drobník zde na Valašsku ve 30. letech prováděl experimentální křížení ovcí - např. plemen Merino a Zackel se záměrem získat kvalitní vlnu a také sepsal instrukce pro jejich chov „Naučení ve službě ovčácké“ (1840).  Drobník si získal také velké zásluhy o budování cest a silnic na panství.

Byl také stavitelem pomníků: mimo pomník, připomínající návštěvu arcivévody Františka Karla v Rožnově pod Radhoštěm postavil např. cholerový pomník v Krásně, kterému se říkalo „Kolera“. U Mariánského dvora, dal také postavit pomník Francisi Drakeovi, který byl znám, že jako druhý obeplul svět a byl považován za toho, kdo přivezl do Evropy brambory.  Zároveň měl pověst přísného úředníka, kterého pro jeho vliv a moc nazývali „valašským pánbíčkem“.  Tradovalo se, že kdo šel vedle zámku v Krásně, kde se nacházela jeho hlavní kancelář, potichu si šeptal: „Pane Ježíši Kriste, nech ně ščasně projít!“   

Ve sbírkách zámku v Kuníně se nachází rovněž další obraz malíře Tadeáše Milliana Pohled na zámek a kostel v Kuníně z roku 1860, který byl zámku odkázán na základě poslední vůle paní Dr. Judith Marie Schindlerové z Kunewaldu (*1919, Klagenfurt † 2014, Klagenfurt), poslední členky rodu majitelů zámku v Kuníně.

Za cenné podněty děkujeme Mgr. Jakubu Ivánkovi, Ph.D. z Centra regionálních studií Filozofické fakulty Ostravské univerzity.

PhDr. Jaroslav Zezulčík