POKOJ ZÁMECKÉ PANÍ

Dnes se vydáme do dalšího z pokojů zámku. Dlouhou chodbou 1. patra zámku se přesuneme jen několik málo metrů a vstoupíme do druhých dveří na levé straně chodby: Vítejte v bývalém pokoji zámecké paní. Negativy a inventáře zámku nás přenesou do roku 1913, tehdy se místnost nazývala Grétina pracovna. Půvabná mladá Margareta z Remiz se krátce předtím 9. října 1912 provdala v kapli Německého řádového domu v centru Vídně za spolumajitele zámku a panství v Kuníně Dr. Mořice Chlumeckého-Bauera. V sobotu 16. listopadu dorazil mladý pár do Kunína. Začalo zabydlování a nové zařizování jednotlivých pokojů zámku.

Grétina pracovna se nacházela v místnosti, kde podle inventáře již dříve v roce 1902 bývala pracovna. Pracovna jejího manžela Mořice Chlumeckého-Bauera se nyní nastěhovala naproti přes chodbu do jeho bývalého mládeneckého pokoje, hned vedle manželské ložnice v nároží zámku. Vlevo za dveřmi z chodby se nacházela bílá kamna a na nich 2 neoznačené porcelánové vázy (dózy). Protější kout místnosti byl zařízen tmavou empírovou knihovní skříní (všechny knihy zde byly osobním majetkem Gréty a Mořice), na které byly umístěny 3 majolikové vázy, v rohu stála bílá rokoková sedací garnitura s květovanou látkou, tvořená malým divanem a 3 židlemi (další 3 židle z této garnitury se nacházely ve III. Schindlerovském pokoji 2. patra a 1 židle v kuželníku) a kulatý dřevěný mozaikový stůl, na něm malý starovídeňský pohár, napravo ode dveří pak empírová komoda se 3 zásuvkami a na ní stojací hodiny a malý holandský květináč.

V pokoji bychom dále našli zelené proutěné křeslo se starorůžovými polštáři, malý kulatý vykládaný stůl v dalším rohu místnosti, na něm selský květinový zásobník, psací stůl, na něm vykládaná skříňka na šperky, dále 2 modré vázy a spousta dalších předmětů (ty již náležely Grétě – jako např. miniaturní kniha Moudrý Nathan), dále dřevěný koš na papíry, malý čtyřrohý dubový stůl, na něm 2 anglické vázy, 3 menší pravé koberce, starý skleněný lustr s 6 svíčkami, 2 mosazné tyče na závěsy, 2 páry bílých závěsů s červenými puntíky, 2 polštáře do oken (nacházely se na půdě) a 2 šedé okenní předložky.

Nad sedací garniturou bylo zavěšeno rohové zrcadlo a podél něj 2 rytiny od Paola Caronniho (1779 – 1842) v empírových rámech, které se nyní také podařilo identifikovat: s naprostou určitostí se jedná o portréty bavorské princezny Augusty (1788 – 1851) a jejího manžela Evžena de Beauharnais (1781 – 1824). Ve výzdobě nalezneme také 2 červenohnědé fotografie v moderních rámech, 8 malých rytin ve velikosti pohlednice představující ženské postavy v černých empírových rámech, nebo 3 kresby v bílých rámech od Gabriely Murad-Michalkowski (*4.5.1877 Litenčice, † 21.10.1963 Wien). V Modrém salonu v 1. patře zámku se od této malířky nacházel rovněž obraz "Houština růží".

Výzdobu stěn doplňovala blíže neurčená kresba z roku 1786, rytina „Podzim“ ve zlatém rámu, malá kresba „Pracující žena“ v hnědém rámu, barevná rytina „Betzi“ ve zlatém rámu a rytina ve zlatém rámu představující císařskou rodinu v roce 1834. Nepochybně se jednalo o velmi rozšířenou rytinu Johanna Nepomuka Passiniho (1798 – 1874) podle akvarelu Petra Fendiho (1796 – 1842) s námětem rodinného setkání císařského domu na podzim roku 1834.

Víme, že Gréta se v pracovně obklopila také spoustou svých vlastních předmětů a obrázků (jednotlivé položky byly v inventáři zaznamenávány zvlášť). Mezi jiným zde nalezneme grafiku mladé malířky a grafické designérky Johanny („Tany“) Hörnesové (* 31.1.1887 Graz, † 16.6.1972 Wien). Gréta obdivovala také slavného herce Josefa Kainze (*2.1.1858 Mosonmagyaróvár – † 20.9.1910 Wien) a v pracovně měla dva jeho obrazy („2 Kainzbilder“), a siluetu („1 Kainzsilhouette“).

V rohu pracovny pak sochu dalšího slavného herce Alexandra Girardiho (* 5.12 1850 Graz, † 20.4. 1918 Wien), která byla soukromým majetkem  manželů Chlumeckých. S jeho fotografií v rámečku se ve stejné době setkáme rovněž v Modrém salonu. V zámecké knihovně se ještě dodnes nalézá album fotografií slavného herce, vydané k 25. jubileu jeho herecké kariéry ("Girardi - Album. Zum 25 jährigen Schauspieler-Jubiläum des Künstler´s Alexander Girardi“). Již na počátku roku 1913 zámek v Kuníně navštívila hercova manželka Leontine Girardi, rozená Latinovits de Borsod (*9.4.1867 Borsod, †20.5.1918 Wien), která byla nevlastní dcerou Ludwiga Bösendorfera (*10.4.1835 Wien, † 9.5.1919 Wien), majitele slavné továrny na výrobu klavírů a do návštěvní knihy zámku napsala: „Jsem nadšena & přijdu brzy zase! („Bin begeistert & komme bald wieder! Léonie 18/I).“  Svůj slib splnila a na konci roku přijela na zámek znovu. Do knihy napsala: „Léonie byla zase tu!“ (Léonie war wieder da! 28./XII. 1913).“ Společnost jí dělal syn Anton Maria Girardi (*27.8.1899 Ischl, † 19.11.1961 Hamburg), který jako dětský herec vystupoval již jako pětiletý v roce 1904 v Praze v dětské operetě „Cikánský baron“ a do návštěvní knihy zapsal: „Tisíceré díky milé dobré zámecké paní a panu Dr.“ ("Tausend Dank der lieben guten Schlossfrau und dem lieben Herrn Dr. Tony Girardi 1913. 28. Dezember)."  O přátelském ke slavnému herci, svědčí rovněž jedna z kožených tašek, kterou věnoval majitelům zámku, která je rovněž zaznamenána v inventáři zaznamenány roku 1913 jako soukromý majetek Mořice a Gréty Chlumeckých.

Oba manželé milovali umění, v roce 1912 si Mořic Chlumecký Bauer zakoupil vilu na Hohe Warte ve Vídni, umělecké kolonii, založené v roce 1901 architektem Josefem Hoffmannem, jejímiž obyvateli byli např. Koloman Moser či Carl Moll, mezi nejbližší přátele manželů Chlumeckých náležela známá baronka Sidonie Nádherná (*1.12.1885 Vrchotovy Janovice – † 30.9.1950 Harefield) a spisovatel Karl Kraus (*28.4.1874 Jičín – † 12.6.1936 Wien), oba společně manžele navštívili v roce 1921 na zámku ve Spálově, kam „Sidi“ za oběma jezdívala (naposledy v roce 1936).

Přesuňme se však nazpět do Kunína. V roce 1911 tragicky umírá Marietta Chlumecká, krátce po ní manžel Viktor Bauer a hlavou domu Bauerů se stává nejstarší ze synů Dr. Victor Bauer, který přebírá otěže správy průmyslových podniků. Nejmladší z bratří Petr se vydává na dobrodružnou cestu do hlubin Amazonie a prostřední Dr. Mořic Chlumecký Bauer (v roce 1908 adoptován svým strýcem Hugo rytířem Chlumeckým) se ujal řízení velkostatku v Kuníně a Spálově. Jeho rozhodnutí učinit z Kunína své stálé sídlo (za doby rodičů byl jen příležitostným sídlem, začátek léta trávili na Spálově a konec léta v Kuníně) bylo ve vesnici přijato s velkým nadšením a ovacemi. Jeho příjezd s novomanželkou v sobotu 16. listopadu zaznamenaly také noviny Deutsche Volkszeitung für den Neutitscheiner Kreis:

„Příjezd majitele panství Dr. Chlumeckého a jeho paní manželky. Příjezd nově sezdaného páru se uskutečnil v sobotu večer na zámku v Kuníně, jehož rozměrný zámecký dvůr byl panem stavitelem Blumem opatřen pohádkovou krásou. Vchod zdobila slavobrána v pestré elektrické bohatosti světel se znaky obou rodin; ve stejných odstupech k zámku stály střídavě festony (dekorativní závěsy – pozn. JZ) s prapory a vysoko se vznášejícími věnci, které byly svázány závity z klestí a tvořily nádherné loubí, ze kterých rozšiřovalo nespočetné množství žárovek pohádkové kouzlo. První pozdravení byl uskutečněn úředníky panství, zatímco zdejší hasičský a veteránský spolek páru před 7 hodinou večer přednesli serenádu, která vzbudila svým výtečným provedením všeobecně pozvedlou náladu a ta se ještě zvýšila, když se na místě objevila mladá paní statku s panem manželem. V neděli v 11 hodin se uskutečnila gratulace úředníků, zástupců úřadů a spolků a delegací z Butovic. Všeobecné překvapení vzbudil ušlechtilý zjev mladé paní baronky spojený s vzácnou laskavostí, která již odedávna charakterizuje také pana manžela. Celá obec se cítí obšťastněna, že se majitel statku zde usadil trvalým bydlištěm.“

Zámek v Kuníně, který krátce předtím prošel renovací a modernizací, se manželům podařilo krásně zařídit, takže když o vánocích 1912 zámek navštívil nejstarší z bratří Dr. Victor Bauer, do návštěvní knihy napsal: „Byl jsem zde přítomen o vánočních svátcích a nadšen nádherným novým zařízením“ („Zu den heiligen Weihnachtsfeierlichkeiten hier anwesend und von der herrlichen Neueinrichtung hell begeistert Victor 24 - 26 /12 1912“). V roce 1913 se na zámku narodilo první dítě, syn Anton (*12.10.1913 Kunín, † 28.10.2002 Toronto). V srpnu 1914 však Dr. Mořic Chlumecký-Bauer narukoval v doprovodu svého šoféra Dominika Zacha na východní frontu a krátce na to byl zajat kozáky a poslán do zajateckého tábora u Vladivostoku. Rozběhlo se po něm velké pátrání organizované mezinárodním Červeným křížem, manželka Gréta mu každý den psala dopisy a předpokládala, že ty budou doručeny, do pátrání za zapojili přátelé baronka Sidi Nádherná i Karl Kraus. Po dobrodružných pokusech o útěk se Mořic vrátil do Vídně až v roce 1917.

V roce 1920 si bratři majetky rozdělili, Dr. Mořic Chlumecký-Bauer, mezi nímž, jeho ženou Grétou a starším bratrem Dr. Victorem Bauerem panovala nevraživost (rodiny dokonce přerušily vzájemné kontakty) se rozhodl ponechat si zámek ve Spálově, kam se nyní přesunula velká část zařízení zámku v Kuníně. Victor Bauer proto dokonce v roce 1918 jednal se slavným Adolfem Loosem o zakázce na nové zařízení zámku v Kuníně.  Podoba pracovny i dalších pokojů zámku byla nyní výrazně jiná a chudá na vnitřní zařízení. Grétina pracovna nyní sloužila jako pracovna zámeckého pána.

Mořic s Grétou se po připojení Rakouska k nacistické Říši rozhodli zemi opustit (Grétin bratr Gustav von Remiz, majitel zámku Fuschl, známého z natáčení legendárního filmu o císařovně Sissi, zahynul v roce 1939 v koncentračním táboře Dachau) a s pomocí rodinné přítelkyně baronky Sidonie Nádherné s dětmi uprchli do Velké Británie. Konec války Mořice zastihl jako příslušníka armády v Austrálii, s rodinou plánovali návrat do Spálova. Baronka Nádherná a další protestovali proti zabavení a zestátnění Spálova. Mořic však umírá 27. listopadu 1945 ve Fitsroy a rodina se rozhodla odejít do severní Ameriky. Bývalá zámecká paní Gréta umírá 11. prosince 1974 v New Yorku.

Po mnohaletém pátrání se stopy rodiny Chlumeckých-Bauerů podařilo najít ve Spojených státech amerických. Na konci září roku 2001 po atentátech v New Yorku přiletěl jedním z prvních letů do Vídně Mořicův syn Nikolaus Chlumecký (*8.5.1919 Wien - † 27.9.2008) se svými dětmi a opět navštívili zámky v Kuníně a ve Spálově.