NEZNÁMÝ MALÍŘ GUSTAV SEIBERT

Autorem kresby byl poměrně málo známý umělec akademický malíř a dekoratér Gustav František Seibert. Kdo byl tento malíř?  Nyní se nám konečně podařilo shromáždit dostatek informací. Narodil se 25. června 1819 v Novém Jičíně jako syn soukenického mistra a malíře pokojů Jana Seiberta a po absolvování normální školy v rodném městě byl zapsán v lednu roku 1843 jako student na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Zde nejprve absolvoval školu elementární kresby u profesora Karla Gselhofera (1779-1858), v lednu 1841 začal studovat antickou kresbu u profesora Leopolda Kupelwiesera (1796-1862), v letech 1842-1843 školu lineární perspektivy a architektury u profesora Paula Sprengera (1798-1854). Letní kurz nakonec přerušil.  

Jedna z jeho prvních a největších zakázek jej čekala v rodném Novém Jičíně.  K pobavení publika zde nechal obchodník Heller zřídit jeden velký sál nedaleko Horní brány při masných krámech, který měl dvojí účel, byl využíván jako divadelní a zároveň také taneční sál. Na nějaký čas se zde uchýlila Opavská divadelní společnost a velice dobře zde byla obsazena hudba, kterou jako orchestr obstarávali spolu s vojenskými také hudebníci z města.  Popis města z roku 1817 uvádí, že zařízení pana Hellera bylo pozoruhodné a velkého rozměru.  Sál byl kromě Brna největší na celé Moravě. Ten a devět k zábavě určených pokojů pro užší a uzavřené společnosti byly vybaveny vkusně nábytkem a dalo se tu odpočinout od často náročných pracovních povinností.  Jedno z divadelních představení zde před svým odchodem do Prahy navštívil rovněž mladý František Palacký.  Do Každodeníčku si zapsal: „V divadle.“ Navštívil tedy německé divadelní představení v podání jedné z hostujících divadelních společností.

Nový Jičín, hlavní město idylické oblasti Kravařsko, nazývané obyvateli naší milou malou Vídní, tehdy procházelo rozsáhlou proměnou.  Taneční sál, náležející tehdejšímu kavárníkovi Sebastianu Billimkovi (1777-1865), který kromě Brna a Olomouce neměl mít srovnání od Vídně až po Lvov se stal skutečnou dominantou města. Jak roku 1844 referoval Wiener-Theater-Zeitung, sál byl dekorován zdejším malířem pokojů Seibertem a jeho talentovaným synem, studentem akademie Gustavem Seibertem a vymalován zcela nově v blondelovém stylu s architektonickými ozdobami a mytologickými postavami. S ohledem na svou eleganci a mistrovskou malbu byl nazýván pravým chrámem víl.  Na slavnostní otevření sálu pozval majitel slavného Johanna Strausse (1804-1849) se svým orchestrem na lesklý slavnostní bál, který se uskutečnil v neděli 17. listopadu 1844.  O rok později 3. listopadu 1845 se do sálu Strauss s orchestrem vrátil, jak hlásá dodnes dochovaný plakát.  O dva roky později 17. listopadu roku 1847 zde, tentokrát již v Mechově Tanečním sále, hrál na bále orchestr, který osobně dirigoval tentokráte jeho syn slavný král valčíků Johann Strauss mladší (1825-1899). 

V roce 1847 se Seibert, který je uváděn jako akademický malíř z Nového Jičína (ve sbírkách Muzea Novojičínska se dochoval jeden z jeho obrazů), podílel na výmalbě divadla v Těšíně, pracoval ve Vídni, Praze, Olomouci, Karlových Varech, Plzni, Českých Budějovicích a dalších městech. V roce 1856 se podílel na renovaci městského divadla v Opavě, o rok později realizoval výmalbu tamního kostela Svaté Trojice. Jeho působištěm se stala Opava, kromě kostelních freskových maleb nabízel rovněž levnější s vápennou a krycí malbou, restaurování starších obrazů a také provedení nových olejových a kvašových maleb. Kromě dekoračních prací nástěnných košů různých tvarů a stojanových a závěsných kandelábrů pro květiny, váz, osvětlení, transparentů, se v jeho nabídce nacházely také výmalby pokojů v tehdy nejmodernějším vkusu spojené s malbami květin a použitím zlacených lišt, a jím samým vyrobených plastických ozdob na stropy z papíroviny ve zlaceném nebo dřevěném stylu.  Stopy po umělci náhle mizí v roce 1858, kdy okresní soud v Opavě vyhlásil dražbu jeho předmětů sestávající z oblečení a několika obrazů. 

Dobový tisk pak přinesl zprávu, že ve Všeobecné nemocnici v Brně v listopadu 1858 na vodnatelnost mozku zemřel malíř pokojů Gustav Seibert. Je velmi pravděpodobné, že rovněž samotná slavobrána v Kuníně roku 1845, kterou v úvodu zmiňujeme, byla jeho dílem.

PhDr. Jaroslav Zezulčík