HARRACHOVSKÁ ZAHRADA ZÁMKU V KUNÍNĚ

Barokní zámek v Kuníně byl postaven pro rodinu Harrachů v letech 1726-1734 podle plánů významného rakouského stavitele Jana Lukáše Hildebrandta. Podobu barokní zahrady obklopující zámek neznáme. Z analogií však můžeme usuzovat, že barokní parter byl jako na jiných sídlech rodiny doplňován ovocnou a užitnou zahradou. Hrabě Bedřich August Harrach, manžel majitelky zámku, se o problematiku zahrad zajímal a pro svého otce obstarával zahradnickou literaturu i informace během svého pobytu ve Francii, kdy navštívil Versailles a v dopise otci nadšeně líčil tamní zelinářskou zahradu jako "nejkrásnější dílo svého druhu v Evropě".

Jako zahradníci jsou v této době doloženi Friedrich Rössner (1726-1731) nebo Karel Demel (zemřel 1767). Od roku 1775 až do své smrti zde pak sloužil ozdobný zahradník Johann Heger, jehož nástupcem se stal Josef Sika.

Podoba zámecké zahrady a přilehlého areálu zámku v Kuníně je poprvé doložena na plánu datovaného do let 1812–1828. Plán detailně přibližuje tehdejší podobu parku v dobách nejvýznamnější majitelky zámku hraběnky Marie Walburgy z Waldburg-Zeilu, rozené z Harrachu (1762–1828), doprovázeného ovocnou zahradou v jeho severní části. Hraběnka Marie Walburga, která na zámku v Kuníně vybudovala jeden z nejmodernějších filantropických ústavů a učinila jej ohniskem vzdělávání na celé Moravě, nechala zahradu zámku projektovat jako osvícenský sentimentální park. Zahradní kultura byla považována za vrchol umění a své inspirace hledala v dobové literatuře. Takové pohádkové zahrady na Moravě projektoval blízký spolupracovník hraběnky, hrabě Jan Nepomuk Mittrowský. Projekt si u něj objednala také hraběnčina matka, hraběnka Rebeka Harrachová pro svůj zámek v Bystrém ve východních Čechách. Jako zahradník zde byl např. roku 1799 doložen Antonín Hoborský, pracující později jako zahradník ve Vlašimi nebo v botanické zahradě v Praze na Smíchově.

Vzorem a ideálem osvícenského parku v Kuníně mohla být zahrada maršála Mořice Lacyho v Neuwaldeggu u Vídně. Ne náhodou jsou v pozůstalostním inventáři hraběnky Walburgy zaznamenány také grafické listy s pohledem na tuto zahradu.

Rozdělení zahrady potvrzuje rovněž půvabný, leč stručný, popis zámecké zahrady v Kuníně v dopise Roziny Gebauerové (1793–1845), žačky zámecké školy hraběnky Walburgy, z roku 1806: „Zahrada je prostá a krásná a je rozdělena do dvou částí, na stromovou a anglickou zahradu, anglická je protkána několika pískovými chodníky a podél šíře je opatřena alejí různých stromů. Na jednom prostranství stojí trojúhelník z jedlí, na dalším ovál z topolů. To je malý popis naší stromové a anglické zahrady. Vedle toho je zde také květná zahrada, ve které je také ještě mnoho krásných věcí a září květiny všech druhů.“ Popisovanou zahradu nalezneme na plánu zámeckého parku v Kuníně z doby po roce 1812. Součástí parku byly také strouhy a vodoteče, vedené v hlavních osách parku, zámecká kuželna v parteru zámku anebo Švýcarský dům v severozápadním rohu zahrady. V těchto částech parku se odehrávaly hry dětí ze zámecké školy a také gymnastika, která byla na zdejším vzdělávacím ústavu zavedena patrně vůbec poprvé v rámci rakouských zemí.

Stromovou zahradou byla patrně myšlena ovocná zahrada v severní části. Část zahrady nechala hraběnka vybudovat také jako pedagogickou zahradu filantropů, inspirovanou podobně jako vzdělávací ústav myšlenkami zednářství a tajných iluminátů, doprovázenou školní ovocnou (stromovou) zahradou. Pomologie a šlechtění ovocných stromů byly neodmyslitelnou součástí vzdělávání dětí. V nedalekém Vražném byl k zájmu o přírodní vědy přiveden bývalým zámeckým kaplanem a spolupracovníkem hraběnky Johannem Edmundem Schreibrem (1768-1850) maličký Johann Gregor Mendl...

K proměně zahrady v anglický krajinářský park došlo za hraběnčina dědice a adoptivního vnuka Bedřicha Emila Schindlera šlechtice z Kunewaldu (1809–1867) a jeho uměleckého zahradníka Vincence Trappla (1825–1883), kdy zámecký park doznal zásadních úprav a změn, z nichž ty hlavní přetrvaly až do dnešních dnů.